Jak jsem objevil Bezedné jámy

Jak jsem objevil Bezedné jámy

26. února 2006 v 21:43
Celé dětství, vlastně až do několika asi 18-ti let jsem prožil v malinké vesničce Újezd, která se od zmíněných zlatodolů nachází co by kamenem dohodil, a ten zbyteček tak za hodinku ostřejší chůze došel, (dnes už tak minimálně 2 hodiny), ale to ne tím, že by se takhle rychle posouvaly zemské desky. Tenhle čas se přímo úměrně prodlužuje zároveň s historií mého rodného čísla.
Malebná poloha této jihočeské vesničky je rozpolcena údolím koryta řeky Vltavy. Dokud nebyla postavena Orlická přehrada, jejíž vzduté vody zasahují až sem, scenérie toku měla poněkud silně romantický nádech, hlavně však nádherné, vysoké skály, lemující oba břehy. Jako děti jsme si právě zde hráli na horolezce, objevitele, hrdiny. Bohužel, ale byly to jen strmé skály, a proto to chtělo objevit také nějaký vchod do podzemí, kde by naše dobrodružství začalo nabírat ten správný směr. Zde se však nic takového nenacházelo, a vlastně ani nemohlo. To jsem tehdy ovšem nevěděl, a proto jsem hledal v každičké skále a stráni i sebenepatrnější jeskyně, nebo něco tomu alespoň trochu podobného.
V Újezdě, v části obce zvané "Hrad", se skutečně hrad kdysi nacházel. A nebyl to jen nějaký tuctový hrad, ale nesl název Újezdec, a byl součástí linie vltavských královských hradů, jako byl třeba Zvíkov, Orlík, Bechyně a další, jež měli mimo jiné i u úkol bránit rozpínavosti rodu Vítkovců na Českém jihu.
Újezdský hrad
No, a právě o tomto hradu jsme jako děti slýchávali, že se tam zaručeně nacházejí podzemní chodby, kde jsou ukryté fantastické poklady, chodby vedoucí dokonce pod řekou o délce mnoha kilometrů a kdoví co ještě. Se sestrou Ivanou a s bratrancem Jardou a Jirkou Vopavovejma jsem tam prošmejdil kdejakou puklinku ve skalách, každou propadlou pěšinku a výsledek nulový. Asi bujná lidská fantazie, ale kterejpak středověkej hrad není opředen podobnými legendami? Dnes po hradě nenajdete téměř nic, vše si odnesl neůprosný zub času, jen ty legendy přetrvávají.
vaziště vorů pod Újezdem
Právě zde, pod hradem, bývalo velké kotviště vorů v dodách, kdy Vltava byla ještě splavná a dopravovalo se zde dřevo, převážně do Prahy. Do té doby spadá také jedna z místních pověstí, kdy se náhle před jedním z vorařů otevřela skála a on si odsud odnesl neslýchaný poklad. Později, když se na místo znovu vrátil již se svými kolegy, asi aby nám zde uschované cennosti zcela vydrancoval, po díře ve skále už nebylo ani památky. Další z pověstí nám říká, že jedna stará babka, která měla svoji chaloupku na místě bývalého hradu, se při štípání dřeva propadla i se špalkem do podzemní chodby. Jak dopadla, to nám pověst již neříká, ale doloženo jest, že při zřícení věže někdy v polovině 19. století, trosky usmrtily majitelku domku, přilepeného těsně k této věži. Já jsem se zde, bohužel, nikdy nikam nepropadl, a tak tajné chodby, pokud zde opravdu nějaké jsou, dosud čekají na svého objevitele.
Bylo to někdy asi v roce 1966, kdy jsem vůbec poprvé uslyšel, že u nás, doslova za humny v lese jsou nějaké díry do země. Tímto sdělením mě doslova šokovala má spolužačka na základní škole v Albrechticích nad Vltavou, Maruška Trůblová. Trůblovi byli majitelé mlýna ve Všeteči, a prý kousek za jejich mlýnem na kopci v lese jsou nějaké staré doly, říká se jim "Bezedné jámy". Jak to tam vypadá, co se tam těžilo, to neví, ale klidně mě tam dovede.
Ze starých zápisů
Samozřejmě, ihned, jakmile to bylo možné jsem s Maruškou a kamarádem Jardou Šabatkou z Hladné, vyrazil prozkoumat, o co vůbec jde. Ze Všeteče cestou kolem mlýna, kolem rybníka, vzhůru do kopce směrem na Těšínov, chvilka hledání v kdysi hustém porostu lesa a najednou stojíme před nějakou šachtou, která klesá kolmo do hloubky. Dech se mi zatajil. Až k okraji jsme se tehdy neodvážili, neměli jsme sebou žádné vybavení a hlavně- má to být bezedné. Opatrně jsem se přiblížil co možná nejblíže, dolů však vidět není, ztrácí se to ve tmě. Hozený kamínek mi ale jasně prozradí, že hloubka vstupní šachty není zas až tak strašná, ale kamínek se odráží a jasně slyším, že jeho pouť pokračuje kamsi dále do hlubin. Paráda. To se to dude zkoumat! Tehdy jsme to stáli u ústí šachty, která se opravdu jmenuje Bezedná. Co ale dál? Dolů to momentálně nešlo a tak jsme alespoň letmo prozkoumali nejbližší okolí, a nalezli jsme ještě dva další vchody do podzemí. Lezte ale někam bez baterky a bez lana. Proto také rychle domů, koupit nové monočlánky, sehnat to nejdelší lano a v noci nespat a přemýšlet jen o tom, jaké to tam asi bude?ústí Bezedné šachty
A jaké to bylo? Úžasné, úchvatné, parádní, nejlepší.............
Zlatodoly jsem od té doby navštívil nesčetněkrát. Tehdy to byla pouze touha něco objevovat, nevadilo, že už tam někdo před námi byl, zkrátka se dostat někam, kde až zas tak moc lidí nebylo. A opravdu nebylo. Vždyť dodnes málokdo z místních usedlíků o existenci zlatodolů něco ví, ještě méně je těch, kteří tohle místo navštívili a nevím o nikom, kdo by se kdy chlubil, že sestoupil až dolů. A ten, kdo se tam nedostal dříve, dnes už má jen pramalou naději na to, že se bude moci někdy pokochat nádherou tohoto historického důlního díla ze vnitř, přímo od pramene. Dnes, pokud mě informace neklamou, buduje se zde naučná stezka a vchody do jednotlivých šachet jsou zabezpečeny betonovým věncem a svařenou armaturou v podobě mříže, bránících jak vniknutí lidí, tak i pádu lesní zvěře dolů. Vzpomínám si, že při jedné mé návštěvě Dvojité šachty jsem nalezl u prvního jezírka mrtvolku koloucha, a o pár let později už jen jeho kostřičku. Tohle se samozřejmě stát může, ale toto zabezpečení může i do jisté míry zabránit zanášení vchodů sesunem okolní zeminy, také však odhazování různých odpadků, jak bude vidět například na fotografii uvnitř Dvojité. V neposlední řadě se ale má zamezit i vnikání podobných dobrodruhů našeho typu a také zajištění bezpečnosti návštěvníků připravované naučné stezky. V každém případě je ale tohle řešení zabezpečení starého důlního díla přijatelnější, než naprosto se zdravým rozumem si odporující likvidace podobných zlatodolů například v Kozích horách u Jílového u Prahy, kde se situace řešila nenávratným primitivním zavezením. Tímto způsobem jistá " X" firma (zasvěceným naprosto jasné) postupovala i u celé řady jiných podobných objektů, a tím pádem nám navždy vzala možnost kdykoliv v budoucnu tato díla, jež jsou také součástí naší historie, znovu zkoumat, dokumentovat, případně i zpřístupnit. Jedná se o naprosto neprofesionální zásah vededený pouze ze zištných důvodů bez ohledu na význam a historicky nevyčíslitelné ceny naprostého zničení lokality.
Zcela opačně se v těhto případech postupuje v kulturních zemích západní Evropy, kde si jsou patřičné úřady velice dobře vědomy své odpovědnosti budoucím generacím.zabezpečování Bezedné šachty
Tato a další fotografie v tomto blogu, vznikly na poslední chvíli, těsně před definitivním usazením a svařením armatury, která nám odřízne podzemí od povrchu. I když.....podobnými zábranami vstupu je vybavena i celá řada našich nepřístupných jeskyní, a není to až zase taková nepřekonatelná překážka pro toho, kdo se tam chce opravdu dostat.
Pozor!!!
Když už jsem se dopracoval až sem, nutno také upozornit i na možná nebezpečí,se kterými se v podobných situacích můžeme setkat. Nikdo asi nepoleze někam, kde si není jistý tím, že při návratu na denní světlo nebude už mít sílu šplhat po laně vzhůru. Taktéž se snad nikdo nebude cpát do uzoučkejch prostor, kde potom nebude možnost se otočit, kde se zaklínuje, kde si třeba zmáčkne hrudní koš tak, že se nebude moci ani nadechnout. Ani se snad nebude pohybovat, kopat a prohrabávat v místech, kde nad ním ve stropě jsou různě zaklíněné shluky balvanů, a čekají jen na sebenepatrnější popud, aby zde nemusely viset na věky. To si asi každý už odhadne sám, a potom jeho návštěva těchto míst splní snad i jeho očekávání.
Může zde být však mnohem záludnější nepřítel, který nás nevaruje, kterého nevidíme, který jedná velmi rychle a spolehlivě. Ano, v podobných místech, kde není přirozená cilkulace vzduchu, kde je dosti velká vlhkost, podporovaná i přirozeným výskytem podzemních vod, kam se má možnost dostat organický materiál který zde samozřejmě tleje, tak to je přesně to místo, kde nás může dosti nečekaně překvapit oxid uhličitý-CO2. Právě tento zákeřný plyn má na svědomí již mnoho obětí na životech objevitelů, kteří neměli o jeho přítomnosti ani nejmenší tušení.
Toto byla je malá odbočka v mém vyprávění, ale zajisté sem také patří.
Nyní se již můžeme pomalu ponořit do království věčné tmy.
kam volat
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Víte že? .....největší kus (nuget) zlata, doposud na světě nalezený pochází z Austrálie?
Že byl nalezen roku 1869 a vážil 70 kg?
 
 

Reklama