Dvojitá šachta

Dvojitá šachta

11. března 2006 v 22:46
Dvojitá šachta se dočkala naší pozornosti v pořadí jako druhá. Nachází se asi 60 m jižně od šachty Bezedné. Tehdy v roce 1966 na nás silně zapůsobil hlavně už její dosti nevšední vchod, otevírající se na povrch dvěma těsně vedle sebe ležícími šachtami. Obě dělí od sebe jakýsi skalní most, a dole je vidět pouze uzoučký tmavý otvor, který klesá kamsi do neznáma. Už jenom tohle na nás tehdy zapůsobilo takovým dojmem, že jsme se dolů spouštěli s maximální opatrností, vybaveni svítilnama na tři buřty, a silným konopným lanem.
Dnes si již nepamatuji, kdo mě tehdy až na dno Dvojité doprovázel, zda Jarda z Hladné či Maruška ze mlejna, není to až zas tak podstatné, podstatnější je to, že dolů jsme se dostali. A to lano tenkrát opravdu bylo zapotřebí. Sice ne ihned při sestupu po prudkých svazích vstupních šachet, ale až hlouběji při pronikání přímo uzoučkou chodbou směrem do systému. Tam se nám do cesty postavil komý, asi tří metrový sešup, ovšem velice úzký. Nahoru se snad vylézt dalo i bez toho lana, ale dolů to bylo horší. Přímo pod tímto stupněm ustupovala pod vámi chodbička....někam. Dnes, pokud budete mít ještě možnost tato místa navštívit, můžete se dostat dolů už jenom s baterkou, lano je jenom jistota. Zoubeček času pracuje i tady. Tehdy velice těžko překonávatelný kolmý stupeň zcela zmizel pod návalem suti, a pod sebou pohřbil i chodbičku, vedoucí patrně do dosud neznámých částí tohoto důlního díla. A pokud se dolů již nedostanete, nebo na to momentálně prostě nemáte chuť, dovolím si vám zde nabídnout několik fotografií pořízených taktéž až v roce 2004-2005.Dvojitá šachta v roce 2005
Dvojitá šachta v roce 2005. Dříve, bez tohoto oplocení a hlavně bez zamřížování vchodu to zde vypadalo daleko tajemněji.Renda se připravuje k sestupu
Tahle fotografie nepropaguje nějaký vandalismus, jak se možná na první pohled zdá. Ale je to fotka, kterou bych klidně nazval "za 5 minut 12". Naposledy, a také poprvé v životě má Renda příležitost se podívat někam, kde její drahý bratranec vlastně prožíval nejkrásnější chvíle svého dětství. Vstup je již připraven na uzavření, zbývá ještě krycí amaturu usadit a přivařit, a potom již jen vzpomínat.tam dole pod Renatou ještě zdaleka není dno
Zahajujeme sestup, v pohodičce se to dá zvládat i bez lana, ale takto je to daleko pohodlnější. Ale hlavně, neustálé sesuvy, propady i zvětrávání nám připravují neustále mnohá překvapení. Kde to šlo včera zcela bez problémů, dnes již to nemusí být pravda. Profesionální speleologové mají samozřejmě daleko jiné možnosti, jednak technického vybavení, přípravy, zabezpečení, ale dnes ani amatéři nemusejí za nimi nějak zaostávat. Avšak tato fotografie nám názorně ukazuje, jak lze k podobným akcím použít všeho, co je momentálně po ruce. Ano, jedná se hlavně o bezpečný návrat na povrch. To především.
Renata sestupuje první šachtou, fotografie pořízena druhou šachtou, nad ní je vidět skalní most
Jak zde je jasně vidět, proč asi šachta Dvojitá získala sůj název? Renatka slaňuje jedním, přístupnějším vchodem, kdežto já jsem ji fotil z druhého, méně pro sestup vhodného vchodu. Skalní most, oddělující obě dvě bezprostředně sousedící šachty je nad hlavou hrdinky.sestupuji do Dvojité
Rychle následuji Renatu po prudkém svahu obvalu. V místě kde se teď nacházím, se obě vstupní šachty spojují a podemnou pokračuje těsná, šikmá chodbička až na dno.
ze dna vstupního ústí šachty pokračuje těsná chodba, klesající do vlastního systému Dvojité
To je právě ona, je poněkud těsnější, dosti prudce klesá a kdyby se dole nehromadila napadaná suť, tak by nás asi po 4 metrech čekal výše popisovaný kolmý stupeň, přez který se kdysi bez lana téměř nedalo sestoupit.pohled na skalní most
Než se však touto chodbičkou pustíme níže, stojí za to pohlédnout vzhůru k obloze. Skalní most, dlouhý 2 m a široký 0,5 m, oddělující obě dvě vstupní šachty náme v celé své kráse přímo nad sebou. Zde naposledy ještě vidíme denní světlo, o kousek níže nás již obklopí věčná tma.
ve stupní chodbičce
Někde zde, pode mnou, pod nahronaděnou sutí se nachází tehdy pro nás těžko překonávatelný kolmý stupeň i chodbička, která vám přímo pod nohama ustupovala někam dále. Nikdy jsem v ní nebyl, protože byla už tenkát z větší části zanesena, a tak asi po metru plazení jsem to vzdal. Proč se někam namáhavě plazit, když přímo před námi byly volné jiné neprobádané chodby. Prozatím byl její průzkum odsunut na neurčito. Byla to chyba. Dnes po ní není ani památky.
dostáváme se do největší prostory Dvojité
Po protažení se těsnou, šikmo ukloněnou vstupní chodbičkou se dostaneme do největší prostory Dvojité šachty, asi 5 m dlouhé, 3 m širokéma až 4 m vysoké. Z ní se dá dále stoupat až k momentálně zavalenému druhému vchodu, nebo odbočit níže, až ke dvěma jezírkům v nejnižších částí tohoto celkově 40 m dlouhého systému.
konečně se můžeme narovnat
Zde se již můžeme pohodlně narovnat a tuto velkolepou prostoru si pořádně prohlédnout. V levo dole pokračuje tmavá chodba k jezírkům, vpravo je vstup.
odpadky jsou i zde
Bohužel, už i zde se můžeme setkat s lidskou nepořádností, naštěstí ještě ne v takové míře, ale podobný odpad do tohoto, historií přímo dýchajícího místa rozhodně nepatří. Odpadem myslím plechovku od Primalexu. Vzadu, za Rendou pokračuje stoupající chodba směrem k povrchu. Vchod je ale momentálně zavalen.
hlavní prostora systému
Právě se vracíme z ohledání situace, do jaké míry je ještě onen zavalený vchod zavalen. Musím konstatovat, že také zde je docela dobře vidět, jak se situace během času mění. Stejně jako na Bezedné, i tady je pouze otázka času, kdy dojde vlivem vodních srážek a celkovému zvětrávání ke spojení tohoto místa s povrchem. A nyní pouze pro orientaci, vpravo na snímku je vchod, vlevo pak cesta k podzemní vodě.
nad jezírkama
Takže, připravit fotoaparát a pomalu se chystáme k sestupu do nejzajímavější části, k oběma jezírkům. Tento rok po vydatných deštích hladina podzemní vody v Bezedné byla téměř metr nad normál. Tak jsem pouze zvědavý, jak se tento stav projeví zde, a bude-li vůbec možné se dolů dostat.
sestup z hlavní prostory směrem k jezírkům
Stačí zde opatrně překonat asi dvou metrový prudký sráz a jsme v téměř vodorovné chodbě, která nás již k vodě zavede. Nikam jinam se prostě už nedá.
cestou k prvnímu jezírku
Vzadu za mnou je vidět sestupní tmavý otvor k prvnímu, menšímu jezírku. Přímo přede mnou vede chodba ještě pár metrů mírným spádem, a dostaneme se k druhému jezírku.
Renda před sestupem k jezírkům
Renta pořídí ještě snímek, a už se také připravuje na lahůdku celého tohoto podzemí. Její digitální Panasonic nakonec dosáhne největší hloubky, kam až lze bez potápěčské výstroje dosáhnout. Bude to dost podařená fotografie zatopeného pokračování do neznáma.
první jezírko
Na tomto snímku je zachyceno první jezírko s nímž se při našem sestupu setkáme nejdříve. Právě na tomhle místě jsem před x-lety našel mrtvého koloucha, který zřejmě nešťastnou náhodou spadl do šachty, a potom už jenom pokračoval směrem dolů, až k vodě. Mimochodem, voda je zde úplně průzračná, a tak je na fotografii velice těžko zachytitelná. Proti mému očekávání se ale její hladina nezvedla zas o tolik, jako třeba v Bezedné. Do tmavého pokračování chodby jsem se někdy kolem roku 1966-67 proplazil asi tak dva metry, ale potom jsem stějně narazil na spodní vodu.
cestou k vodě
Nyní musím od tohoto jezírka kvapem za Rendou, která nedočkavě pospíchala za nejkrásnějším místem tohoto podzemí, závěrečným zatopeným pokračováním šachty.
moje sestřenice před zatopeným pokračováním chodby
Zastihl jsem ji na nejnižším místě systému, tedy v hloubce asi 17 m pod povrchem. Křišťálově průzračná voda nám brání pokračovat dále, i když při silnějším osvětlení je jasně vidět pokračující chodbu kamsi do neznáma.
průzračná voda láká do dosud nepoznaného pokračování chodby
Z tohoto snímku je patrno, jak je zde voda absolutně čistá. To ale také dost často může zmást, protože už ihned na kraji je dosti hluboká, rozhodně více než počítáte, a už při prvním kroku vpřed se nestačíte divit. Také zde byl v roce 1976 prováděn potápěčský průzkum, který odhalil další pokračování do hloubky, bohužel, již zavalené. Takže nám nyní nezbývá nic jiného, než se kochat pohledem do tmavé zatopené hlubiny a představovat si......
zatopené pokračování
Zde se Renda vytáhla, pokusila o snímek z bezprostřední blízkosti vodní hladiny, aby zde, pokud možno, byla vidět zatopená chodba co nejvíce do hloubky. Mám takový dojem, že se jí to povedlo dokonale. To je také jediná možnost, nahlédnout co možná nejhlouběji v této šachtě, kam se lze suchou cestou dostat.
hlavní prostora- nejvyšší bod
Tento snímeček je již pořízen na cestě z nejhlubšíh míst systému Dvojité, opět směrem do protilehlé části, tam, kde v budoucnosti lze předpokládat uvolnění nového vchodu.
výstup- světlo na obzoru.
Návrat na povrch stejnou cestou, ale teď na tomto snímku je teprve vidět, co vše se může dostat někam, kam to nepatří. Již bych se nechtěl opakovat, ale právě asi zde je vidět, kdeže skončil onen obávaný spád a i chodbička pod ním. Asi by zde stačilo odstranit napadaný materiál na povrch, a věřím tomu, že by se v tomto případě dalo i postupovat proti času.
stoupám za světlem
Opouštím Dvojitou šachtu, s největší pravděpodobností asi naposled. Škoda, velice by mě zajímalo, jak to uvnitř bude vypadat za rok, za dva.... To už ale nebudu mít příležitost, takže jediná možnost asi bude, sledovat pouze povrchové terénní změny. Podle nich potom už jenom odhadovat, jak se situace může projevit v podzemí.Dvojitá dnes
Definitivní uzavření. Snímek z roku 2005. Je to dosti smutný pohled, na jednu stranu ale hezký pocit, že mě bylo dopřáno tato místa nesčetně krát navštívit, ale zase druhá stránka věci je o tom, že daleko mladší zájemci podobného zaměření jsou nuceni sedět pouze u počítače, a navštěvovat podobná místa pouze virtuálně. No, ale nyní pomalu můžeme vykročit k poslední otevřené šachtě na povrch, k šachtě, Bezejmenné.
 
 

Reklama