Bezedná šachta

Bezedná šachta

6. března 2006 v 21:45
stojíme přímo před BezednouTak tohle je ona šachta, u jejíhož ústí jsem společně s Maruškou Trůblovou a Jardou Šabatkou překvapeně stanul někdy v roce 1966. Fotografie samozřejmě nebudou autentické. Bylo nám tenkrát asi tak 13. nádherných let, a o nějakém počítači a digitállním fotoaparátu měl možná tušení jen nějaký pan Werne. Takže fotografie zde zveřejnělé pocházejí z roku 2004 až 2005.šachta Bezedná není bohužel bezedná
Bohužel , tato šachta bezedná ani zdaleka není. Ale když o tom nevíte a jdete do toho, tak vám i nějakých 15. metrů hloubky připadá daleko více.
těsně před uzavřením
Tak tohle pro nás snad byla poslední příležitost, jak se ještě dostat dolů. Tentokrát nám to ještě vyšlo.
amatéři se připravují na sestup
Žádné vybavení sebou, musíme jednat velice rychle. Zítra už bude asi pozdě. A tak rychle jakž-takž připravit autolano, a šup dolů.připraveno k sestupu
Lano hozeno a může to začít. Jak už jsem zde říkal, od svých školních let jsem tady byl x-krát, ale pokaždé je to opravdu zážitek!lano dopadlo na suťový kužel
Zde na této fotografii je nádherně vidět, že Bezedná šachta dno ale má. I když potom sestupujeme po napadané suti ještě hlouběji, až k zatopeným částem dalšího pokračování, přece jen to bezedno je pověstmi velmi přehnané, předpokládáme že hloubka podzemní dobývky na Kometě nepřesáhla 30 metrů.jdu dolů
Zatím je to velice snadné, stačí se držet jen jednou rukou, ale po dvouch metrech sestupu šikmo se nám vstup změní ve vertikálu, potom bude třeba už i druhá ruka, zvláště pak při výstupu na povrch.
sestup do Bezedné
Tak, na této fotce to vypadá, jako by člověk kdoví jak riskoval, ale už je to jenom kousíček, a dál to už půjde i bez lana. Nyní si teprve uvědomuji, že to co mám na hlavě není ochranná přilba. Což by se samozřejmě stávat nemělo.sestup sestřenice Rendy do Bezedné
Už jsem se šťastně dostal až dolů, a tím pádem mám příležitost fotit Rendu, jak slaňuje. Během expozice snímku přemýšlím, kam uskočit, kdyby lano nevydrželo. Asi by ale nebylo kam. Jak se ukazuje, po vydatných deštích v roce 2004, je téměř celé dno Bezedné jedno velké jezero. Lano ale vydrželo!jezírko na dně v za abnormálního stavu vody
Takhle to vypadá dole, kam se lze ještě dostat suchou nohou. Podzemní vody dosahují takovéhoto stavu pouze při větších a dlouho trvajících srážkách. Suťový kužel patrný na obrázku pochází z momentálně ucpaného druhého vchodu do šachty. Tato prostora je asi 16 m dlouhá, až 6 m široká a max. 3 m vysoká. Hloubka asi 11 m pod povrchem.vždy zatopené pokračování šachty do větší hloubky
V těchto místech se za normálního vodního stavu nalézá pouze malé jezírko, z něhož pokračuje choba dále do hloubky. Při potápěčském průzkumu v roce 1976 zde průniku do dalších částí zabránil pod vodou vzpříčený skalní blok, za kterým zatopené chodby pokračují dále.pohled zdola
Pohled z místa, kde již budeme potřebovat pro návrat na povrch lano. Napadané kmeny stromů by nám ale nouzově také pomohly. Mříž nad námi je asi 8 metrů kolmo vzhůru.
nový propad po deštích, do budoucna nový vchod do Bezedné šachty
Otřesný snímek při zkoumání možnosti proniknout do Bezedné druhým vhodem. Toto místo je nějakých 10 m. od v nynější vstupní šachty a v podzemí se projevuje nahromaděnou sutí.
zde člověk lituje každičkého svého centimetru navíc
Tak jsem se pokusil proniknout, co možná nejhlouběji, ale prozatím je hloubka asi 2 metry. Voda zde však neustále pracuje, sice pomalu ale vytrvale. Ještě před několika lety nebylo po tomto otvoru ani památky. Věřím však, že jednoho krásného dne, a ani to už nemusí dlouho trvat, bude mít na tomhle místě někdo větší štěstí než já. Hezky se sem napasuje, a potom už třeba jako na tobogánu sešupem až na dno.
příklad, který jen velmi nerad zveřejňuji, naprosto nevhodná obuv pro podobné akce
Pohodlná, i když pro podobné akce naprosto nevhodná obuv. Ale je každého věc, v čem se cítí nejlépe a hlavně bezpečně. Profík by z toho měl asi doživotní trauma. Zde jsem si tenhle prohřešek mohl ale dovolit, sestup není až zas tak moc obtížný.
se sestřenicí Renatou se opět vracíme mezi normální smrtelníky na povrch
Tady jsem se sestřenicí Rendou z Ostravy, která se obětovala, aby se mnou na poslední chvíli zfotodokumentovala zlatodoly hlavně zevnitř. Stojíme nad Bezednou šachtou, a jak je zde vidět, moc už opravdu nechybělo a tyhle stránky by byly ochuzeny o snímky zevnitř.
dnes již máte smůlu. Bezedná je uzavřena
V roce 2005 jsem opět Bezednou navštívil, ale krycí armatura už je pevně svařena a dolů by bylo možno vniknout už jen za použití hrubé síly.
alespoň nemůžete spadnout dolů
Takže tímto posledním snímkem se prozatím s šachtou Bezednou loučím. Vzpomínky na ni jen ty nejlepší. Byla na řadě jako první, která se mi v onom pro mě památném roce 1966 postavila do cesty a uchvátila mě svou tajemností, impozantností vchodu a hlavně krásou. Dnes po 40-ti letech už to bohužel není to pravé ořechové, ale stejně, nechtělo by se vám dolů? Fotka vám sice podá dost informací, ale dokonalosti bezprostředního kontaktu nemá šanci nikdy dosáhnout.
 
 

Reklama